RC Expedice Hrad Skála 6.11.2011

Neděle 6.11.2011 se konala další z RC expedic. Cílem bylo dostat se s RC autem na hrad Skála u Radkovic. Sraz byl domluven na 13.00 na obvyklém místě. Všechno jsem měl krásně naplánované, že tam budu jako organizátor první , ale … Na fóru ETP jsme těsně před 12.00 viděl, že na akci jede i BigFred a zavolal jsem mu, že jestli to najde. Jelikož jel bez navigace, řekl, že nejspíš jo a já věděl, že ne 🙂 . Takže po krátce domluvě jsme se domluvili, že se sejdeme u mně a pojedeme spolu … ale problém byl, že BigFred se ukázal u mně až ve 12.56 :)…  Opět jsem dorazil na akci pozdě 🙂 …

Aby toho nebylo málo, část příjezdové cesty na místo srazu změnila tvar a po lehkém usednutí auta na střed následoval úsek, kde nebyla z nějakého důvodu část silnice …. nezbývalo, než se dát co nejvíc ke kraji zbylé silnice. Ten kraj byl krásně olemován keři, které se rády podepsaly na moje auto … věděl jsem, že zpáteční cesta udělá „nature“ grafity na druhé straně auta :). Po skutečném offroad zážitku jsme konečně zaparkovali a expedice mohla začít.

Účast byla překvapivě relativně vysoká. Od pravidelných expedičáků až po nově příchozí. Po krátké rozmluvě se auta shromáždila na focení. Po pár cvaknutích spouští na fotoaparátech a mobilech jsme se rozjeli směr hrad. První úsek vedl po lesní silnici až k místu, kde se muselo přejít mezi kmeny pokácených stromů na začátku skalního hřebene. Původní chodníček nějak mezičasem zarostl a museli jsme najít alternativu. Naštěstí se to po pár metrech povedlo a chodníček k hřebenu připomínal přejezd tundrou. Výjezd na hřeben si auta užívala, některá i vícekrát.

Pomalu jsme se přesunuli k římse, kde se zkoušela dovednost řidičů a možnosti aut. Nakonec s pomocí klacků se římsa povedla zdolat skoro všem. Když už všichni odzkoušeli kombinaci mechu a kamenů, pokračovali jsme v cestě na hrad. Cestička pomalu stoupala a některé úseky nadělaly problémy nejednomu jezdci. Dostali jsme se až po hrad.  Doteď vyšlapanou cestičku nahradilo moře popadaného listí, které pod sebou ukrývalo zrádné kamení. Zem pokrytá žlutým listím, prosvítající louče sluníčka, kolem staré hradby a v tom model auta … byl to překrásný pohled, který ani fotka nedokáže zachytit. Romantika ale brzo skončila. Před námi byla stezka, která byla místy těžce zdolatelná i pro řidiče. Prudký sráz plný kamení, které nebyly pod vrstvou listí vidět, způsobil několik neplánovaných kotrmelců aut. Jak rychle cestička klesla, tak opět prudce stoupala, tentokrát ale po vrstevnici co vzhledem k všudepřítomnému listí nebylo zrovna jednoduché. Auta se se snažila dostat nahoru, ale neviditelné kameny a sypký podklad byl radikálně proti. To už část jezdců vzdala pokusy o šplháni a auta raději nesla. Konečně jsme se dostali na hlavní nádvoří … sice postupně, ale všichni.

Jako na pořádné expedici, přišel řada na občerstvení. Jelikož se před akcí domluvilo opékaní buřtů, tady bylo to správné místo. Sice jediné ohniště bylo obsazenou rodinkou na výletě, ale po slušném zeptání jsme mohli využít rozdělaný oheň a ještě ho zvětšit. Kdo měl buřty s sebou je vyndal a začalo se opékat. Po chvilce to vypadalo jako na prezentaci uzenářských výrobků. K vidění bylo i klasické nedělní stolování 🙂 – talířky, hrníčky, příbor … Když jsme si mysleli, že nás už nic nepřekvapí, dorazil Charon s Matesem a z báglu vyndali skládací židli. Na začátku opékáni jsme mysleli, že buřtů bude málo … nakonec ještě zbyly.

Po občerstvovací a diskuzní pauze následoval závěrečný výstup na vrchol hradu. Prudké stoupání, kameny a opět listí … ideální kombinace pro jízdu s modelem a plným břichem. Kupodivu to auta zvládla lépe než někteří jezdci. Protože je to expedice a auta musí jet pokud možno bez pomoci, posledních cca 10 metrů stoupání nás zdrželo docela dlouho. Každý se snažil dostat s modelem přes kameny co nejdál. Poslední louče sluníčka při pohledu z vrcholu hradu vytvořily zajímavou scenérii. Auta se postupně zaparkovala pod tabuli s popisem hradu a následovalo skupinové focení. Po docvaknutí poslední spouště jsme se rozhodli prozkoumat vrchol hradu, co vzhledem k malé rozloze nebylo až tak náročné :). Po objevení propadlých míst se tyto staly předmětem zájmu a všichni se snažili ponad propadlinu projet bez následného pádu …. co se všem nakonec povedlo. Vedle propadliny se ukázala část vyčnívající hradby, na kterou jsme se snažili dostat s auty. Někomu se povedlo, někdo to raději při pohledu pod hradbu ani nezkoušel – pád z cca 30 metrů na kameny by asi žádné auto nerozchodilo :). Nicméně se najednou pod kouskem hradby seřadila ostatní auta a bylo z toho další cvakání spouští.

Pomalu jsme se rozjeli směrem dolu, pod hrad. Když cesta nahoru byla náročná, cesta dolů byla ještě horší – jak pro auta, tak pro řidiče. Vzhledem k situaci se sjíždělo po jednom s jištěním aut pro případný nechtěný pokus o lítání. Nakonec všechno dobře dopadlo a žádné auto a ani řidič „neletěl“. Opět jsme se dostali k hlavnímu nádvoří. Expedice pokračovala na zadní hřeben. Po sjezdu kolem schodů, nebo po schodech (komu se jak povedlo – PS: viděli jste už létající traktor? – my jo 🙂 ), jsme se dostali na začátek zadního skalního hřebene. Začátek hřebene opět připomínat díky suché trávě tundru. Tundru vystřídal skalní výjezd na skály porostlý mechem a kapradím. Následoval průjezd přes skalní roklinu, kde by se využily skládací pojezdy. Nakonec jsme zvládli i tuto část a pokračovali jsme po skalním hřebenu. Ještě pár velkých kamenů, nějaký ten složitější přejezd z kamenu na kámen a nakonec mírný sjezd k lesní silnici. Dál se pokračovalo po silnici směrem k parkovišti. Tato část jízdy je tak trochu nuda, ale využila se na konverzaci a někdy i na nějaký menší výjezd na různé kameny a vyvýšeniny kolem silnice.

Před námi byla poslední část expedice. Skalní útvar nad parkovištěm. Když jsme k němu dojeli, následovalo volné ježdění a zkoušení, co které auto zvládne. Spontánně se vytvořily skupinky a okupovaly jednotlivé části skalního masívu. Každý si vybral podle náročnosti. Nakonec jsme strávili na tomto místě relativně dlouhou dobu – až se setmělo. Kdo měl na autě světla, ten si to užíval…. jezdit po tmě se světly je super.

Na parkovišti se naposled auta seskupila a dělaly se pokusy vyfotit auta ve tmě … někomu se povedlo, někdo to alespoň vyzkoušel :). Ještě pár debat a postupně se účastníci rozjeli směrem domů. Offroad rc expedice ještě chvíli pokračovala, tentokrát jako skutečná offroad jízda k hlavní silnici. Po tmě to byl ještě větší zážitek.

PS: Tuto akci jsem svolal pro svoji polovičku k jejím narozeninám. Bohužel, její zdraví ji nedovolilo se akce zúčastnit. Možná i proto, aby z toho alespoň něco měla, jsem se rozepsal trochu více. Všechno nejlepší k narozeninám Šmudlíku.

Fotky z akce naleznete zde a tady a taky zde a ještě tady.

Spread the love