RC expedice Ještěd – 9.10.2010

V sobotu ráno kolem šestý jsme se já s Matesem, Jirka CBX s Jardou Šteklem a Ondra s Jarinem sešly u Olympie na parkovišti, aby jsme se poskládaly do aut, z čehoš sešlo a odjeli jsme po dvou jako baroni.

Klucí ještě někoho přibírali v Praze a Já s Matějem jsme si v klídku jeli a protože jsme měli spoustu času, tak jsme si zastavili na snídani u mekáče a pak ještě někde na pumpě na kafe a bobek. Cesta ubíhala krásně a když jsme prvně zahlídli Ještěd, snažil jsem se ho vyfotit za jízdy.

Jediný co tam nebylo rozmazaný byl předvolební bilboard s nějakým volem, kterýho ve foťáku mít zrovna nemusím. Pak už přišla klikatá silnička, která nás zavedla na parkoviště, kde bylo místo srazu. Už tam bylo dobře 10 aut v jedný řadě a před nima tak 30 modelů.

Po hodině klábosení a čekání na Jirku s Jardou, kteří se někde kochali severočeskou krajinou už stáli velký auta ve čtyřech řadách a autíčka už spočítat nešli. Nakonec Jarda s Jirkou šťastně dorazili a po nich i pořadatel akce Salvatore. Ten po nutných zdravicích svolal účastníky ke společnému fotografování a počítání aut. Kolik jich nakonec bylo nikdo neví, protože někteří přejíždeli a pořád dojíždeli opozdilci. Ale myslím, že do sta jich moc nechybělo. Pak promluvil Salvatore, navrhnul dvě trasy a po skupinkách se vyrazilo.

Bylo nás asi deset v čele s místním borcem, kterej znal trasu dokonce třetí. A tak jsme jeli. Terén pěknej, příroda krásná a sluníčko nám svítilo jak v létě, co víc si přát. Během začátku trasy přišla Jirkova vložka v překonávání nepřekonatelného. Něco křuplo a bylo po představení. Byla to vážně smůla. Jirka dál už nesl a ostatní jsme pokračovali k vrcholu. Pak přišlo překvapení od místního, z kterýho vypadlo, že to tam až tak nezná, ale to už jsme bloudili.

Čekání na rozhodnutí kudy dál jsme si všichni ukrátili malou svačinkou a já s Matějem navíc tel. hovorem mámě, který jsme s radostí oznámili, že jsme ůplně ztracený a že tam běhá Grizly(Karel). Dostal jsem vynadáno, že to byla poslední expedice a že kluka už nikam nepustí. Asi nerozumí srandě, ale my jsme se bavili dobře. Pak někdo určil směr, kterej se ukázal bejt dobrej, akorát chyběla stezka, takže jsme museli pár metrů i nést, ale o to to bylo expedičnější, že nikdo opravdu nevěděl kudy má jet. Nalezením cesty expediční duch zmizel, ale po pár stech metrech přišel znova a to když jsme dohnali v závěrečném stoupání skupinku, která jela jinou trasou. Tam už šlo kolikrát o život modelu, neboť stezka nebyla na takovej provoz stavěná a turisti v protisměru museli auta překračovat.

Po několika hodinách a 7 a půl kilometrech jsme zdárně dosáhli vrcholu, kde kam oko dohlédlo byly autíčka a stovky lidí, což byl naprosto úžasnej pohled. O cestě zpět po asfaltu nemá cenu nic psát, ale celkově to shrnu asi takhle:

Pro mě to byl velkej expediční svátek a už se těším na příští rok.

 

HPI Blitz – exidaco

Na základě ukecání od dobrého kámoše – BiGGiE jsem koupil RC model od firmy HPI – Blitz. Krásně propracovaný model pro kategorii Short Course Truck se zadním náhonem, neboli 2WD v měřítku 1:10.

Překvapení

První šok nastal, když pošťák zazvonil a do rukou mi strčil krabici jak od televize. Nejdřív jsem myslel, že je to jen přepravní obal. Další šok byl po otevření krabice. To co se objevilo mi doslova vyrazilo dech. Takovou velkou obludu jsem nečekal. Vánoce dorazily dříve :-).

Vzhled Blitze je to co každého dostává do údivu. Auto je až neskutečně realistické, včetně drobností jako jsou např. zadní zástěrky.

Podvozek

Na podvozku jsou krásně vymyšleny deformační zóny – přední a zadní nárazník se systémem absorpce nárazů, boční pružné výztuhy také díky konstrukci fungují jako deformační zóna.

Tlumení auta je řešeno olejovými tlumiči s nastavitelnou tvrdostí pomocí stlačování pružin. Mají krásně jemný chod a na nerovném povrchu jsou k nezaplacení – auto nádherně kopíruje terén. Při skocích nemají problém auto dotlumit a zamezit tím jeho rozhození.

Samostatnou kategorii jsou kola – respektive gumy, které jsou patentovány pro firmu HPI.  Trakce pneumatik na off-road dráze byla až překvapivá.

Celkově je model hezky vylazen a jezdí se s ním opravdu super, i když je to jen „zadokolka“. Ježdění s 2WD potřebuje svůj osobitý styl, na který se dá lehce zvyknout.

Elektronika

Ale auto nemá jen samé klady. Jedním ze záporů je elektronika použitá v modelu, konkrétně regulátor. Nejdřív jsem si myslel, že mám regulátor špatně nastavený, protože auto vůbec nebrzdilo. Pak jsem zjistil, že to je jeho vlastnost – auto nemá v základu brzdu!  Základní motor má 15 závitů, co bylo dostačující v zatáčkách, ale na rovince to už nemělo potřebnou rychlost. Naštěstí se to dá jednoduše vyřešit…  alespoň u mně to bylo až moc jednoduché.

První jízdy

Každé auto se musí otestovat. Vyzbrojen baterkami jsem se vybral na off-road dráhu v Přešticích. Do auta jsem vložil LiPo 2S (7.4V) s kapacitou 5300mAh – zapojil LiPo hlídač a vyrazil na trať. Nečekal jsem, že auto mi padne tak skvěle do ruky. Poslušně projíždělo zatáčky, mělo plynulé výjezdy a na skocích „lítalo“. Postupně jsem jezdil víc agresívně a hned to bylo znát – auto nedotáčelo, nebo se naopak přetočilo. Po cca 2 hodinách ježdění (odjeto 4x LiPo) jsem domů odjížděl s příjemným pocitem, že mám konečně „rychlý“ auto co mi sedí.

Další jízda na dráze po pár dnech už nebyla tak příjemná, ale vyřešila problém regulátoru. Jelikož byla dráha mokrá a kde tu byla i nějaká louže a já nakažen expedicemi, jsem posadil auto do louže. Úplně jsem zapoměl, že nemám ochráněnou elektroniku proti vodě…..  Výsledek nenechal na sebe dlouho čekat – z auta se začal šířit hustý bíly dým …  doběhl jsem k autu a rychle sundal karoserii. Najednou z regulátoru vyšlehly plameny …  začal hořet. Ihned jsem odpojil baterii a snažil se uhasit plameny. Po pár vteřinách se okolím šířil zápach shořeného plastu. Regulátor byl totálně zničen – žárem z něho dokonce upadaly všechny kabely.

Závěr

Auto po domluvě s BiGGie změnilo majitele ….  přeji hodně hezkých chvil u ježdění.

SeaTwister – sten25

Zde chci napsat pár zkušeností s modelem lodi SeaTwister od Carsonu.

K modelu SeaTwister od firmy Carson jsem se dostal přes exidaca. Model ležel docela dlouho v krabici ve sklepě než jsem se k němu dostal a zprovoznil ho.

Úpravy

U modelu ,,z krabice,, se mi nelíbily 2 věci: neměl plynulý rozjezd, prostě šel hned naplno a potom elektronika neumožňovala couvání což se mi hned při první jízdě vymstilo. Tyto dva neduhy jsem se rozhodl odstranit vlastní elektronikou. Do modelu šel příjmač Eurgle 2,4Ghz a regulátor Tamiya TEU-101BK, který nebyl použitelný na expedice, a potom ,,no name,, servo 😀

S těmito úpravami je model pěkně ovladatelný, může jet jak rychle chcete, umí couvat. Jen u serva je vidět že je to nějaká čínská produkce protože není moc přesné a občas ,,překmitne,, na druhou stranu.

Odstarnil jsem některé nálepky a loď nejspíš půjde do barev extremerc.

Rychlost modelu je slušná, zatím jsem jí neměl možnost porovnat s jiným modelem. Loď měří kolem 70cm takže na rybníku se neztratí.

 

Off-road dráha Sedliště

Sedliště je vesnice u Nepomuka, kde se od roku 2009 konají závody RallyCrossu a jako další doplňkové závody se jezdí AtomXT a nově i ShortCourse trucky 🙂 v posledním týdnu se dráha trochu rozšiřovala.

Plácal se skok pro náklaďáky a stále se něco upravuje k obrazu nás závodníků. Dráha vznikla cca před rokem, to jest v roce 2009. Od té doby se konají závody převážně Crossu a Pullingu. Poslední dobou se vozový park všech rozrůstá a problém kam jezdit přetrvává. Proto se zrodila myšlenka rozšířit dráhu na prozatimní podobu 🙂 Kdy se na dráze dají provozovat i větší modely (Shorty). Pokud někdo vlastní i spalovací modely lze se projet na přilehlém fotbalovém hřišti. Vše po řádné domluvě s majitelem a správcem dráhy je možné ledacos. Dráha je pořád v rekonstrukci, ale bez problémů se dá prověřit řidičské umění. Dráha je myšlená univerzálně. Tzn. že máme 3 dráhy v 1 … Jedna alias základ dráhy je technicky zpracovaný vlnovec s jednou 180° zatáčkou další kolo je obdobné s rozdílem že je přidán most s poskokem (tzn. skok je myšlený pro on-road) žádná velká divočina. Další následné 3tí kolo je myšleno zatím pouze pro shorty nebo pro vyložené hazardéry. Předpokládám že já budu první člověk s onroadem co by to měl vyzkoušet ale popravdě nechce se mi, je to skok přes metr kdo na to má mít nervy ? Poslední úprava na dráze proběhla tento víkend položil se koberec na most do 180°ky a na skok pro Shorty. K dráze také přiléhá plac s navozenými kameny pro trénovaní přejezdu těžkého terénu pro expediční vozy či crawlery.

Mnoho zdaru a doufám že se někdy potkáme na dráze jako kamarádi i jako protivníci 🙂 zdravá rivalita je to pravé koření života 🙂

Lokace : Sedlište Loc: 49°31’50.822″N, 13°38’11.168″E

Délka dráhy: celkově 97m základní kolo 59,65m kolo + most 77m kolo pro Shorty 79m

Kontaktní osoba: JirkaCBX – mobil na vyžádání

Mapa:

My location
Get Directions

Foto:

Expedice Radyně 10.10.2010

Na stránkách ETP byla vypsaná pozvánka na expedici – Radyně 10.10.2010. Protože ETP je tým lidí, kteří se zajímají hlavně o expedice a já jako i další členové eXtreme RC club-u jsou také součástí ETP – vybrali jsme se na expedici.

Sraz byl klasicky ve 14.00 na parkovišti pod Radyní. Vzhledem k vycházkám mé polovičky a také díky tomu, že jsem na poslední chvíli dodělával auto, dorazili jsme v sestavě já, Janina, Sten25 a Jindra na sraz s mírným opožděním…. jenom 30 minut.

Na parkovišti to vypadalo jako na prohlídce RC modelů – živá debata řidičů a zkoumavé pohledy kolemjdoucích. Prostě klasická atmosféra začátku expedice.

První cíl byl výjezd na hrad. Tato malá prověrka jízdy po schodech a kolem nich hned ukázala schopnosti jednotlivých modelů. Nakonec se všichni nějakým způsobem dostali až na hrad.

Z hradu jsme se pomalým – ale opravdu pomalým tempem blížili k parkovišti, kde se mělo pokračovat na skály. Z nějakého důvodu jsme se zasekli a zůstali u parkoviště a najednou nikdo nevěděl kam dál. Organizátor expedice podcenil svoji roli, ale vzhledem ke skutečnosti, že to byla jeho první expedice, bylo mu odpuštěno a úkolu vůdce se ujali ostřílení členové 🙂 .

Konečně se vyrazilo ke skalám a to přímo cestou – necestou. Konečně to byla pravá „expedice“. Část aut měla značné problémy se dostat přes nástrahy kořenů, skal a různých klacků, které se z vděčnosti, že po nich jezdíme,  snažily zastavit auta. Nebylo nic neobvyklé, že někdo měl najednou ne 4-link, ale 5-link.

Po příjezdu na skálu zalitou podzimním sluníčkem, jsme se snažili získat alespoň trochu tepla ze sluníčka. Následoval sestup kolem skály a pár aut si zkracovalo cestu podivným rotačním stylem. Někdy se dalo vidět i neskutečné zrychlení, co majitel takového modelu patřičně okomentoval. Naštěstí všechna auta to přežila a byl čas na návrat.

Člověk by neřekl, jak dokáže čas rychle utíkat. Obchvat skály, hledáni jednoho z nejmladších účastníků, který se expedičně ztratil, ale nakonec našel …. a byl konec akce.

Úplně nejmladší účastník sice neřídil žádný model, ale měl nejluxusnější svezení. Jinak jen tak mezi námi – tlačit kočárek po místech, kde i my jme měli problémy, to chce velké odhodláni a silného ducha – klobouk dolů Vlasto 🙂

Co na závěr? Jen, že počasí nám přálo a lidí na akci se sešlo také docela slušně. Poznali jsme nové kluky, co mají k modelům stejný vztah jako my.

PS: Já jsem si vyzkoušel nové auto a byl jsem docela spokojený s jeho jízdnými vlastnostmi.

Na shledanou na další akci.

Foto z akce: http://mambaj.rajce.idnes.cz/Expedice_Radyne_10,10,2010/

Tamiya CC-01 Pajero – sten25

Tento článek chci věnovat mému vůbec prvnímu Rc modelu. Je to Mitsubishi Pajero na podvozku CC-01 od japonské firmy Tamiya.

Základní popis

Jednou jsem na internetu narazil na rc expedice a moc se mi líbily. Hodně používaný model na expedice je CC-01 Tamiye. Rozhodoval jsem se mezi kastlí Mistubishi Pajero a nebo Toyotou LandCruiser. Toyota je lexan a to se mi moc nelíbilo, ABS Pajero mi přišlo vhodnější na úpravy na expedice. Model jsem získal s vydatnou pomocí mého strejdy.

Stavba

Postavit model z ,,rozsypu,, bylo snadné a jak jsem začal nemohl jsem přestat dokud model nebyl hotov. Stavba byla jednoduchá, návod byl přehledný a značení dílů bylo taky spolehlivé. Protože jsem strávil u internetu hodně nocí čtením zkušeností s modelem, rovnou jsem uzavřel diferenciály.

Úpravy

Aniž by model jel tak jsem hned udělal nový 4-link a koupil nové gumy protože originál gumy ze stavebnice by mohly být dobré tak na asfalt ale ne do terénu. Při výběru gum jsem udělal chybu a vybíral podle vzhledu. Gumy jsou hezké, opravdu ,,scale,, jenže směs by mohla být měkčí. Ale chybami se člověk učí. Chvilku jsem měl na Pajeru FlatIrony 1,9 ale ty byly až moc velké takže zatim jsem vrátil GripDoctory..

Auto jsem stavěl hlavně aby hezky vypadalo, jízdní vlastnosti šly spíš stranou. Měl jsem udělanou zahrádku se ,,scale bordýlkem,, pevnostní nárazník s navijákem a další detaily. Postupem času jsem začal dělat úpravy do terénu a vzhled už nehrál takovou roli.

Taky s pohonem jsem laboroval docela dlouho, vyzkoušel jsem několik motorů a nakonec jsem vrátil motor z Rc kamionů a přidal mu větráček. Originál regulátor měl obrovskou vadu, neměl brzdu v neutrálu, takže stačila chvilka nepozornosti a model se rozjel z kopce na výlet. Proto na doporučení okolí jsem sehnal regulátor české výroby DSYS který jde různě naprogramovat. S brzdou jsou expedice mnohem pohodlnější.

Také řízení nebylo moc dobře vymyšlené, mělo takové vůle že auto si skoro zatáčelo jak chtělo. Nejdřív jsem vyměnil páky řízení za set od GPM a poté jsem vyměnil kloubky za modelářské od MP-Jet. Takto vyřešené řízení bylo prakticky bez vůlí jen bylo docela dost namáhané servo v podmínkách plzeňských expedic. Shořela mi 2 serva během 14 dnů… to mě naštvalo a udělal jsem radikální úpravu. Umístil jsem servo k předním kolům a udělal přepákování jako má Axial s tim rozdílem že u Axialu leží servo rovnou na nápravě. CC-01 má ve předu ramena takže jsem musel zkoušet a hlavně řezat a řezat. Řízení není vyřešeno definitivně, ještě na něm pracuji.

Závěr

Úpravy mě stály hodně nervů a ještě nějaké na modelu nechám 🙂 ale to je ta správná modelařina, člověk vymýšlí složitosti aby nakonec zjistil že by problém šel vyřešit jednoduše během 5minut. CC-01 neni moc do těžkého terénu, zato modeláře, který začíná od nuly, naučí šikovnosti a pečlivosti. Já moc neuznávám když je auto složeno z dílů které si někdo objedná z internetu a nemusí nic vymýšlet a udělat, jak do modelu člověk nevloží srdce tak to neni ono.

Vím že můj model neprojede všechno, ale je to moje první auto a nikdy ho neprodám.

 

Axial SCX 10 Honcho by exidaco

Rozhodnutí koupit a postavit Axial SCX10 padlo po shlédnutí podobných aut na expedicích, hlavně jejích jízdních vlastností. Původně jsem se rozhodoval mezi CF-100 a Honcho. Nakonec zvítězilo Honcho a tak začala stavba.

 

Stavebnice byla hezky rozdělena do logických bloků a sestavit auto podle návodu byla príma zábava. Horší to bylo s

lexanovou karoserii. Protože jsem neměl nůžky na lexan, trápil jsem se s obyčejnýma. Nejhorší asi bylo vystřihnout zadní část, která byla z odolnějšího lexanu. Pro auto byla zvolena kombinace modré a stříbrné metalízy.

Kastle se uchytila pomocí suchých zipů (nechtěl jsem kastli vrtat). S odstupem času bych volil uchycení jiným způsobem, také přes suchý zip, ale jiné uchycení „mostů“.

Protože se mi nelíbilo originál uchycení baterie, která posouvala těžiště zbytečně nahoru, udělal jsem nový držák a baterie byla uložena napříč a níže.

Pro pohon modelu jsem zvolil 45 závitový motor od RC4WD.

Po prvních testovacích jízdách přišlo zklamání. Auto skoro nic nevyjelo, boční náklony byly hodně slabé. Jako první věc bylo osazení závaží do kol – 100g do každého kola. V zápalu plnění kol závažím jsem nacpal závaží i do rezervy, co byla pořádná blbost. Rezerva je uložena dost vysoko a těžiště auta se rapidně zvedlo. Náprava byla rychlá a snadná – rezerva byla odlehčena na základ – t.j. závaží tam není žádné. Dalším krokem byla montáž 75g závaží na nášlapy, tím se přeneslo těžiště do stran a podstatně se zlepšily boční náklony.

Elektronika

Vhledem k určení tohoto auta, byla potřeba zvolit regulátor s brzdou v neutrálu. Tento požadavek splnil cenově dostupný DSYS. Servo bez kovových převodů instalovat do modelu je úplně zbytečné, s přihlédnutím na záměr jezdit v náročném terénu bylo do modelu osazeno servo s kovovými převody a tahem 12kg.

Jako RC souprava byl zvolen set Spektrum DX3e – 3 kanálová souprava se systémem DSM, pracující v pásmu 2,4GHz.

Osvětlení modelu probíhalo postupně a ve finální verzi má 3 nezávislé okruhy na světla. Moduly pro efekt blikání byly použity z „čelovky“. Model je osazen 8x bíla LED + 2x červená LED.

Model je napájen z LiPo baterii 7,4V o kapacitách 5000 – 5300 mAh. Světla mají vlastní LiPo baterii – 3,7V 1200mAh.

Moje poznatky

Honcho má na rozdíl od CF-100 větší rozchod, který výrobce řešil prodloužením za Y na linku. Toto prodloužení ma za následek větší namáhání Y spojky, která je z plastu a tím i její praskání.

Při vyvažování je potřeba myslet na vysoko posazenou klec s rezervou, která posouva těžiště nahoru.

Co se týče jízdních vlastností, po menších úpravách je toto auto perfektní řešení ne jen na expediční ježdění v středním terénu, ale bez větších problému zvládá i opravdu náročný terén.

Závěr

Auto se zúčasnilo seriálů  závodů RCTT Starý Plzenec – sezóna 2010, kde skončilo na celkovém  1. místě v kategorii off-road.

Myslím, že toto auto je idálni společník ne jen na expedice, ale i na pořádné vyblbnutí v náročném terénu.

Dovětek

Auto má nového majitele. Papa Honcho ….